Kniha Transparentní společnost (2012) jihokorejského filozofa Byung Chul Hana znovu při vytváření konceptu digitálního panoptika vychází z panoptické metafory Michela Foucaulta. Odkazuje na novou totální viditelnost, jež umožňuje vidět vše, počínaje intimitou každého člověka, prostřednictvím elektronických médií. Týká se to sociálních sítí a nástrojů Google – Earth, Maps, Glass a Street View – a Youtube.
Hyperkonektivní Jižní Korea má nejvyšší rychlost surfování po internetu na světě a je nejsmělejší laboratoří transparentní společnosti, jež se stala „svatou zemí" pro homo digitalis, pro něhož je mobilní telefon prodloužením ruky, kterou „prozkoumává" svět.
Panoptická kontrola disciplinární společnosti fungovala pomocí lineární perspektivy pohledu z centrální věže. Vězni na sebe neviděli, neviděli ani na hlídače, a dali by přednost tomu, aby nebyli viděni a měli trochu svobody. Naproti tomu digitální panoptikum ztrácí svůj aspekt perspektivy: v kybernetickém matrixu všichni vidí všechny a vystavují se, aby byli viděni. Jediný kontrolní bod, který představuje obdobný pohled, mizí: nyní se pozoruje ze všech úhlů. Ale kontrola pokračuje – jiným způsobem – a byla by ještě efektivnější. Protože každá osoba poskytuje druhým možnost, aby byla viděna její intimita, čímž se vytváří vzájemné sledování. Tento celkový dohled „degraduje transparentní společnost a vytváří z ní společnost kontroly. Každý kontroluje každého,“ napsal filozof.
(...) Esej Transparentní společnost končí tím, že svět se vyvíjí jako velké panoptikum, kde žádná zeď neodděluje to, co je uvnitř, od toho co je venku.